Catahoulští leopardí psi z Lousiany
Setkání chovatelů
  Adresář psů   Setkání   Kontaktní osoba   Články a rady   Chovatelské stanice a chovatelé  






























Chovatelská stanice Šumící křídla Krmivo FirstMate Internetový obchod

Šesté setkání
Páté setkání Čtvrté setkání Třetí setkání Druhé setkání První setkání
..................................................................................................................................................................................

  

Po vytrvalé a dlouhé zimě jsme se těšili na první dubnový víkend, na který jsme naplánovali setkání v pořadí již čtvrté.

Již v průběhu ledna a února začaly přípravy spojené s vyhledáním vhodných míst, protože tentokrát se naše setkání mělo uskutečnit na Moravě a mělo být částečně zasvěceno coursingu. Nejdříve ze hry vypadla možnost uskutečnit setkání v Rudné a poté i v Albertovci.

V únoru jsme projížděli terény kolem Koryčan a nakonec nás na Mezinárodní výstavě psů v Brně napadla myšlenka uskutečnit vše v Brně a přilehlém okolí.

Pro Brno rozhodla i jeho dobrá dostupnost ze všech stran naší republiky. Navíc hotel Jelenice, umístěný v těsném sousedství Brněnské přehrady, nabízel možnost ubytování pro větší množství lidí se psy.

Celý únor a březen bylo našim zbožným přáním, aby už roztál sníh.To se pravda stalo, ale jeden extrém vystřídal druhý a přišly povodně, takže jsme do poslední chvíle nevěděli, kdo se vlastně bude moci zúčastnit.

V říjnu loňského roku jsme všem slíbili, že na 4. setkání zkusíme mimo jiné trénovat a běhat coursing. Dva dny před naším příjezdem do Brna nás zastihla nemilá zpráva, že i poslední ze tří možných coursingových drah je pod vodou. Celý čtvrtek jsme objížděli Brno a přilehlé okolí a všude bylo mokro, led nebo zbytky sněhu. Už jsme to skoro vzdali, ale na jednom místě jsme dostali kontakt na jezdecký areál v Soběšicích a bylo vyhráno, protože to je na kopci a terény tam byly v dobrém stavu. Ze srdce nám spadl obrovský balvan a v klidu jsme mohli očekávat příjezd prvních účastníků.

Páteční ráno nás po dlouhé době přivítalo přívětivě slunečními paprsky. Dopolední výcvik, do kterého se zapojila řada nových psů, zejména pak z chovatelské stanice z Povětrňáku, probíhal u hotelu a byl zaměřen na poslušnost a ovladatelnost psa. Brzy bylo jasné, jak na tom ten který páníček ve vztahu k svému psovi je. Minimálně polovina přítomných psů přijela poprvé a ten rozdíl oproti zkušeným matadorům byl znát. To však neznamená, že nebylo co zlepšovat. Po společném obědě následoval trénink se psy v jízdě na koloběžce. Odpoledne bylo ještě zpestřeno tréninkem barvené stopy. Pan Rýgl, který měl být původně instruktorem pro toto odpoledne, se nemohl dostavit, protože jako člen povodňové komise zápasil s vodními živly v okolí Třebíče. Naštěstí se nám podařilo zajistit krev díky naši dobré spolupráci s brněnskou firmou MaxCanin, jejíž majitelé se věnují loveckému výcviku, a tak vyšla i tato část programu. Svou zásluhu na tom měl i Vláďa Soukup, který byl proškolen panem Rýglem již při minulém setkání. Další část dne byla věnována poslušnosti, agility, ale hlavně tréninku obedience. Odpoledne nám začali přijíždět další účastníci setkání, kteří se průběžně zapojovali do výcviku. Po večeři následovalo něco málo teorie o chovu a výchově catahoul. Nově příchozí účastníci se brzy osmělili a diskuse se i s účastníky přemístila k baru a do jeho přilehlého okolí.

Sobotní program začal již v 6 hodin ráno, protože ihned po snídani následoval společný přejezd do Soběšic, na místo kýženě očekávaného coursingu. Původně plánovaný start se ale musel oddálit, protože Barča Zdráhalová ze Sdružení moravsko-slezského coursingu měla jako členka povodňové komise v Otrokovicích plné ruce práce doma a stálo ji hodně úsilí, aby se do Brna vůbec dostala. Naštěstí v té době byl už mezi námi i kolega Libor Macháček z občanského sdružení Dogma, kterého jsme si pozvali jako instruktora na výcvik zaměřený na soužití člověka se psem. Neztráceli jsme proto čas a dvě hodinky strávené výcvikem, který vyplnil prodlevu před coursingem, uplynuly jako voda.

Kromě jiného Libor Macháček pohotově využil možnosti, které nám nabízel přilehlý areál s dostihovými stájemi. Mírně zariskoval a okolo jedoucí jezdkyni i jejího koně zangažoval do role figuranta. Většina leopardů, jejichž honácké instinkty v takových chvílích ožívají, však tuto situaci zvládla překvapivě dobře. To už jsme byli v plné síle, která čítala 24 leopardích psů, 2 australské honácké psy a 2 bígly.

Coursing, který odstartoval kolem jedenácté hodiny, byl pro nás vlastně jednou ze zkoušek vloh nebo zájmu o danou činnost. Drtivá většina psů nikdy coursing neběžela a jejich páníčci ji předtím ani neviděli. Potvrdilo se opět, že pokud pes vlohy má, stačí ho pustit a pes běží. Pokud zájem nebo vlohy nemá, tak jednoduše neběží a pro psa to nemusí být ta správná disciplína, i když ani tady není vše ztraceno.

Rozběhat se dá asi každý, ale u těch „zaujatých“ je to mnohem jednodušší. To, co jsme měli možnost vidět, bylo jednoznačné. Obvykle se to projevilo na jedincích ze stejného vrhu. Sourozenci z jednoho vrhu běhali úžasně, z jiného vrhu běhali vlažněji a nebo to vzdali někde v půli trati. Těch ale byla naštěstí menšina.

Při této příležitosti bych chtěl poděkovat Barče a jejím spolupracovníkům z oddílu Moravskoslezského coursingu za vzornou spolupráci při tréninku v průběhu našeho setkání.

Coursing se už nikdy na našich tradičních setkáních nepoběží, protože je to časově hodně náročná disciplína a my už dnes máme problémy, abychom do tří dnů natěsnali celý náročný program. Nyní, kdy jsme si měli šanci běhy vyzkoušet, je na každém jednotlivci, aby se rozhodl, jak dále bude či nebude ve výcviku se svým psem pokračovat. Nevylučujeme pochopitelně další společné běhání, ale to už jenom na samostatné akci zaměřené právě jen na coursing.

Po obědě ani nevydechli a Libor Macháček se chopil další odpolední části výcviku. A to jsme si opravdu užili. Ačkoli ho většina účastníků předtím neznala, mnozí byli jeho způsobem výcviku, plného neočekávaných zvratů, velice mile překvapeni. Vznikala celá řada velice humorných a někdy náročných situací, které ale nakonec všichni ustáli. Nedošlo k žádným problémům ani ztrátám na životech majitelů ani jejich psů. A to se přitom mnohdy cvičilo záměrně i ve velmi stísněných prostorách.

Sobotní odpoledne jsme zakončili ukázkami a testy zájmu o flyball. Role instruktora se ujala Eva Cenková z oddílu Agility FirstMate Mokré Lazce.

Večer bylo vidět, že páníčkové i psi toho mají dost. Těm druhým jsme večer už dali volno a odložili je do stabilizované polohy na pokojích a nás páníčky znovu čekalo trošku teorie a s tím spojená diskuse. Při této příležitosti nás velice zaujal výklad o výcviku stopy, stopování a všem, co s tím souvisí, kterého se ujal MVDr. Zoltán Tatarko. Ten se také jako první zahraniční účastník zúčastnil našeho setkání. Praktickou ukázku se svým mladým psem nám pak předvedl v neděli dopoledne.

Sobotní večer se pro mnohé z nás trošku protáhl a musím podotknout, že to bylo zábavné, úsměvné a hodně příjemné. Dokonce došlo i na tanečky.

V neděli dopoledne jsme toho potřebovali stihnout spoustu, ale čas byl neúprosný, takže, jak se říká, to nejlepší na závěr.

Čekala nás „světová premiéra“ nového sportu nazvaného pracovně dog-orienting, tj. orientační běh nebo pochod se psem. Já jsem navrhl rozdělení této disciplíny podle způsobu provedení do dvou variant a to „na rychlost“ a nebo „na krásu“. Tak se také stalo. Díky obětavosti Evy Valentové a jejích kamarádů byla připravena pro nás amatéry, náročná kopcovitá trať s osmi chytře umístěnými lampiónky ve dvou navzájem se křížících trasách. Byli mezi námi takoví, kteří trať zvládli bez ztráty kytičky, ale i tací, kteří nějaký ten svůj lampiónek minuli, ale zato našli všechny z druhé varianty, která se jich netýkala. Do cíle tak někteří přicházeli, jiní dobíhali, ale všichni byli šťastni, že to mají ve zdraví za sebou.

Evo, děkujeme za super připravenou akci a za nový sport, který vznikl i díky nám - chovatelům leopardů.

Po vydatném obědě nás čekalo rozdávání medailí, pomyslných diplomů a hurá zpět do svých domovů.

Chtěl bych ještě poděkovat Radimovi Holubovi, se kterým jsme se dohodli, že bude naším zástupcem velitele pro věci brněnské. Radim se své dobrovolně povinné funkce ujal s nadhledem jemu vlastním a už měsíc předem nám byl nápomocný při vyhledávání vhodných terénů. V průběhu setkání pak bylo jeho doménou zařiď, přivez to, skoč tam, dovez nebo doved´nás tam. Je to prostě „brňák“, takže opravdový znalec přilehlého okolí. Těch drobností se vždy najde spousta, takže dělat podobnou, po organizační stránce velice náročnou, akci v místě, kde nikoho neznáte a na nikoho se nemůžete spolehnout nebo obrátit, se prostě vůbec nedá.

Úplně na závěr bych chtěl poděkovat ještě těm, bez kterých by to také nešlo, tj. personálu hotelu Jelenice na Brněnské přehradě. Až pojedete na výstavu do Brna a nebudete vědět, kde se ubytovat se svým psem, pak věřte, že na tomto místě Vás nikdo neodmítne.

autoři článku :

Ing. Gerhard Stein
RNDr. Helena Synkova CSc.

..................................................................................................................................................................................
Šesté setkání
Páté setkání Čtvrté setkání Třetí setkání Druhé setkání První setkání
..................................................................................................................................................................................


© 2017 | Marek Macola webdesign