firstmate
Úvod| Aktuality| O FirstMate| Katalog krmiva| Zkušenosti chovatelů| Odborné články| Poradna| E-SHOP,prodej,kontakty| Naše aktivity
 

ODBORNÉ ČLÁNKY
Výživa

Péče, zdraví, výchova, chovatelství, sport

 
         


Genetika leopardích psů

Jak dále v chovu leopardích psů, aneb trošku znalostí genetiky neuškodí.

Když jsem v r. 1998 dovezl svého prvního louisianského leopardího psa, neměl jsem vlastně vůbec v úmyslu toto plemeno chovat. Chtěl jsem mít dobrého hlídače a jen jediného psa, který by však byl co nejmohutnějším a nejtypičtějším představitelem plemene. Netušil jsem, že si přivezu plemeno, které svými mimořádnými vlastnostmi a schopnostmi zcela zastíní všechna ostatní, která jsem kdy choval. Cat?s Cradle Car je můj první a nejstarší pes a spojuje v sobě všechno to dobré i špatné, co Američané s tímto plemenem dokázali. Je přímým potomkem těch nejznámějších předků, které lze v Americe nalézt (tj. Aden?s a Wolf River?s). Nejznámější pes, který kdy zasáhl do amerického chovu, King?s Pretty Boy, se však v Carově rodokmenu objevuje hned několikrát. Car, jako produkt příbuzenské plemenitby, je proto opravdu typickým představitelem tohoto plemene. Tento fakt se však bohužel zřejmě podílí na některých jeho méně příznivých vlastnostech, např. sklonu k nadměrnému hubnutí, vyplývající z větší nervové lability. Naštěstí má první fena, So. Slough?s Kathy, těmito nedostatky netrpí, a tak se u jejich společných potomků podařilo tyto vady omezit. Velice šťastným se mi jeví import mého třetího strakatého (patchwork) psa, Crawdad?s Toleda, kterého se mi podařilo získat po více než dvouletém hledání v r. 2001. Byla to dobrá volba, protože jeho otec, Crawdad?s Bayou Nine, byl pak v roce 2003 vyhodnocen nejúspěšnější catahoulou Ameriky a od té doby je stále mezi prvními deseti v hodnocení American Catahoula Association (ACA). Import Toleda byl šťastným, jak s ohledem na jeho povahu, tak i impozantní postavu a nádhernou mohutnou hlavu. To vše svým štěňatům úspěšně předává.

Moje podmínka před prvním importem byla definována tak, aby dovezený pes byl co nejtypičtějším představitelem plemene. K leopardímu psu však podle představ většiny lidí patří také leopardí barva, tj. modrá nebo červená merle. První dovezený pes, Car, je však černý a přiletěl náhradou za atraktivního modrého psa, jehož testy v Kanadě prokázaly částečnou hluchotu. Z mého dnešního pohledu se mi to jeví jako obrovské štěstí, i když tehdy to bylo spíše zklamání. Kathy má vyrovnanou povahu a má žlutou barvu s žíháním a dnes vím, že ona je, na rozdíl od Cara, nositelem merle genu. Oba tito zakladatelé chovu v Evropě mají negativní testy na hluchotu. Spojení těchto jedinců bylo šťastné a první generace jejich potomků, pokud je mi známo, netrpí žádnými závažnými vadami, ani hluchotou, ani většími zdravotními problémy. Občas se objevuje větší nervová labilita a z ní vyplývající problémy, kterou někteří jedinci zdědili zřejmě po Carovi, ale Kathy pomohla tyto nedostatky zmírnit. Spojení Kathy s Toledem, kteří jsou oba nositeli merle genu, bylo velmi úspěšné a přineslo potomky velmi vyrovnaných povah i stavby těla, ale objevily se i nedostatky, které jsou výsledkem spojení dvou jedinců, nositelů merle genu. Z 19 štěňat, která vzešla z tohoto spojení, mělo 1 bílou hlavu a jedno štěně vykazovalo větší množství bílých ploch po těle.Moje druhá importovaná fena, Peggy, je mírné povahy. Je také strakatá a je nositelkou merle genu. Z deseti štěňat narozených ze spojení s Toledem měla 2 větší bílé plochy a bílou hlavu. Co se týče povahy, většina těchto potomků má vyrovnané povahy, které charakterizují oba rodiče.

Na příkladě svých vlastních psů, na základě znalosti jejich předností i jejich nedostatků, mohu proto dobře demonstrovat základní faktory, které chov catahoul ovlivňují. Těmi nejdůležitějšími jsou přítomnost merle genu a příbuzenská plemenitba. S oběma těmito skutečnostmi bojují nejen chovatelé v Americe, ale i u nás, a to nejen u leopardích psů. Tzv. merle nebo M gen mají ve své výbavě i jiná plemena (např. border collie, australský ovčák, kolie, atd.) a pravidla pro jejich křížení jsou proto obecně platná a netýkají se jen catahoul.

Pigmentace psů je určena několika různými geny. K nim patří u některých plemen i M gen (merle), který je ve své podstatě neúplně dominantní (nebo gen se střední expresí) a patří ke genům, které způsobují skvrnité (patchy) ředění základní barvy. V praxi to znamená skrvny různé intenzity a odstínů, které se objevují na pozadí základní barvy. Pes ho buď má (pak ho může potomstvu předat) a nebo ho nemá (a pak ho nemůže předávat), tak to alespoň vypadá při našich dnešních znalostech. To, zda je pes nositelem merle, není někdy jednoduché určit, zvláště u červených a žlutých jedinců. Je to nejlépe viditelné u štěňat po narození, protože později tmavnou nebo blednou a v dospělosti mohou být skvrny maskovány nebo mohou být jen malé např. na špičkách uší. To, zda je jedinec nositelem merle nebo ne, se pak často prokáže až na jeho potomstvu. Skryté nebo fantomové merle mají psi, kteří nesou M gen, ale vypadají jako tří nebo dvou barevní. Tito jedinci mají někde na těle, většinou na uších nebo na hlavě, malé sotva viditelné merle skvrnky. I oni jsou pak nositeli M genu. Vodítkem může být také barva očí. Pokud jsou modré nebo mají modré segmenty, pak bude jedinec nositelem merle.

Důležité je, jak se tyto geny dědí, a co je s nimi spojeno. Celobarevný jedinec (solid) nemá ve své výbavě M gen a je m/m (recesivní homozygot). Strakatý nebo jedinec s merle barvou má M gen a je proto M/m. Pokud dojde ke křížení dvou celobarevných psů, vznikne zase jen m/m. Pokud se zkříží M/m a m/m vzniknou různé kombinace, a to buď M/m nebo m/m. Když se kříží dva jedinci s M/m, pak vzniká větší škála možností, tj. M/m, m/m nebo M/M. To ve skutečnosti znamená, že budou štěňata s merle zbarvením, celobarevná nebo dvojité merle, což jsou hodně bílý jedinci. U posledně jmenovaných je největší nebezpečí, že budou úplně nebo jednostranně hluší, protože u catahoul je tento typ hluchoty vázán na barvu. Ačkoli její příčiny nejsou zcela prokázané, při současných znalostech se to jeví tak, že kvůli nedostatku pigmentu odumře do ca čtyř týdnů věku štěněte sluchový nerv. To se projeví nevratnou ztrátou sluchu buď u jednoho nebo obou uší. To je také největší nebezpečí, které je spojeno s křížením dvou merle zbarvených psů. Pokud dojde ke spojení dvou M/M, budou potomci pouze M/M, tj. převaha bílé barvy. Pokud se však spojí M/M a m/m, budou všichni potomci M/m. U skrytých merle lze přítomnost M genu potvrdit jen na jejich potomstvu a to při nejmenším počtu asi 8 štěňat ve vrhu.

Z mého pohledu jsou výše zmíněné skutečnosti jedním z nejdůležitějších hledisek při rozhodování, jaké spojení uskutečnit, a kde je třeba se tomu vyhnout. Americké chovy tím velmi trpí, protože často je důležitější komerční stránka věci, tj. prodat štěňata a to především ta žádaná, merle barvy. Celobarevná se pak odstraňují, protože jsou hůře prodejná, a bílá nejspíš zůstávají v chovu, pokud se jim zrovna neprokáže výše zmíněná hluchota. To bylo patrné zejména v době, kdy jsem hledal svého prvního psa. Celobarevní jedinci se v té době v chovech takřka nedali najít. Současný stav se ale přece jen liší. Naznačuje to i poměrně výrazná změna standardu jedné z hlavních organizací sdružující chovatele catahoul, UKC, která směřuje k úplnému vyřazení hodně bílých psů a psů s bílou hlavou z chovu. Ostatní organizace (ACA, NALC) sice k tomuto kroku ještě nesáhly, ale na internetových stránkách chovatelských stanic, které se k těmto organizacím hlásí, je vidět také posun. Mnozí si totiž uvědomili, že pouze komerční přístup by mohl toto plemeno vážně ohrozit, a proto se snaží o osvětu a zpřístupnění současných vědomostí o genetice také širší chovatelské veřejnosti.

U nás je situace obdobná. Všechny pozdější uskutečněné importy jsou jedinci s merle, nejžádanější jsou štěňata se zbarvením merle, celobarevní psi jsou na výstavách v nevýhodě a jsou hůře prodejní. Objevují se už také bílí, popřípadě hluší jedinci. Tento trend by dlouhodobě mohl kvalitu našeho chovu značně ohrozit. Nemá smysl si zastírat, že hluchý leopard je obrovský problém z hlediska výchovy a při nedodržení základních pravidel je větším ohrožením pro okolí než zdravý pes. Každý chovatel si pak musí sám za sebe rozhodnout, zda ho pustí "do světa" a bude tak víceméně zodpovědný za to, co bude následovat. Někteří naši chovatelé mají už také zkušenosti s tím, jak je bolestné odstraňovat sladké šestinedělní štěňátko, u kterého se hluchota prokáže. Nejlepší je proto prevence, tzn. vyhnout se spojením, kde takové riziko hrozí.

Dalším faktorem, který ovlivňuje (a v této chvíli spíše negativně) chov catahoul, je příbuzenská plemenitba. Všeobecná definice příbuzenské plemenitby uvádí, že to je takové spojení zvířat, které jsou (ještě) více příbuzná než je průměr v populaci. Je to poměrně vágní určení, nicméně v praxi to asi znamená, že se stejní jedinci opakují v různých generacích v rámci třígeneračního rodokmenu. To vykazuje mnoho amerických chovů, nejen u leopardích psů, ale takřka ve všech plemenech. Zda je důvodem velká geografická vzdálenost mezi jednotlivými chovateli nebo snaha udržet v chovu pracovně nebo jinak úspěšné jedince nebo jen špatná informovanost, týkající se základních genetických pravidel, to lze těžko určit. Spíše to však bude kombinace těchto faktorů spojená se svobodou rozhodování o těchto věcech, která je v Americe běžná. Dnes se i tam vedou mezi chovateli diskuze o tom, zda je to dobré nebo co to vlastně přináší. Jisté však je, že i tam se praxe mění a ti osvícenější volají po lepší výměně informací, týkající se vad a nedostatků, které byly dříve tabu, ale chov negativně ovlivňují.

Pokud budete chtít importovat nového jedince, který by pomohl osvěžit náš chov, a vaše požadavky budou zahrnovat špičkový exteriér, dobré charakterové vlastnosti a dobrý zdravotní stav, najdete v jeho rodokmenu (alespoň) ze strany jednoho z rodičů Aden?s nebo Wolf River?s linii a pravděpodobně také psa se jménem King?s Pretty Boy. Dnes to však bude nejspíše ve čtvrté až páté generaci zpátky. To je skutečnost, se kterou je třeba se smířit. Tak na tom jsou všichni moji importovaní psi a týká se to i dalších dovozů. Nicméně pokud je tomu tak, není na tom stav našeho současného chovu tak špatně jako většina chovů amerických, protože u štěňat z našeho chovu se to z běžného třígeneračního rodokmenu ani nedozvíte. Bohužel i u nás však existují výjimky a do chovu se tak dostávají jedinci, kteří jsou nejen sami plodem americké příbuzenské plemenitby, ale dál ji i tady upevňují. Příbuzenská plemenitba ano či ne, to jsou otázky, které se řeší i u jiných plemen. Příbuzenská plemenitba obecně vede k tzv. inbreedingové depresi a jejím následkem je ztráta životní síly (životaschopnosti) a vyznačuje se především méně zdravými psy, slabším růstem, sníženou plodností a výkonem, snižováním inteligence, narušeným chováním a sníženou péčí fen o svá štěňata. Úzká příbuzenská plemenitba působí zvýšeným rizikem onemocnění a s tím spojeným genetickým poškozením, které pro mnoho psů znamená utrpení a brzkou smrt. K takovému stavu jsme se u nás v chovu leopardích psů zatím nedopracovali, nicméně neuvážené dovozy hodně příbuzných jedinců a jejich další vzájemné křížení k tomu v v budoucnu mohlo vést. Za tím, že někteří američtí chovatelé volají po zveřejňování různých vad, stojí snaha zjistit, v jakém stavu se vlastně jejich chovy nacházejí a jak je možné se nedostatkům vyhnout a vyřadit nositele vážných vad z dalších chovů. Mám dojem, že i tam jsou to však jen ojedinělé, nicméně pro mne vítané vlaštovky, kterým není osud tohoto plemene lhostejný. Praxe v českém chovu, zejména u módních plemen jako jsou v současné době labradorský retrívr, bernský salašnický pes, rhodéský ridgeback,či němeký ovčák a řada dalších plemen vede spíše k tomu vady zamlčovat a potenciálním zákazníkům vykládat věci, které chtějí slyšet. To že si koupíte celoživotní pochodující problém je v tomto směru pro prodávajícího naprosto podřadná záležitost. I proto považuji dobrou informovanost o plemeni za velice důležitou.

Před takřka sedmi lety, kdy jsem s leopardy začínal, byla moje pozice přece jen obtížnější a k řadě skutečností jsem se musel i za cenu případných omylů dopracovat. Na svých vlastních odchovech mohu ukázat, že výše zmíněné zákonitosti fungují a že se jim nelze vyhnout. Pro zodpovědného chovatele to však znamená, že při jejich znalosti musí vždy pečlivě vážit rizika, která ze spojení dvou daných jedinců plynou. Nejen spojení dvou merle gen nesoucích jedinců, ale i spojení jedinců se špatnými povahami (např. bázlivé) přináší značné problémy pro nové majitele vašich štěňat. Jak je vidět na výše zmíněném příkladu Cara a Kathy, dají se tyto vlastnosti dobrým spojením zmírnit. O to jednodušší je situace dnes pro všechny, kteří jsou ochotni získaným zkušenostem a poznatkům naslouchat.

K tomu Vám všem přeji hodně chovatelských úspěchů.


Autoři článku :
Ing. Gerhard Stein
RNDr. Helena Synková CSc.

Zpět na ostatní články




TOPSTEIN


Kosmetika pro psy


Oblečky pro psy

Chovatelské potřeby pro psy

























Podle odborných nekomerčních analýz řazeno do kategorie NATURÁLNÍCH KRMIV NEJVYŠŠÍ JAKOSTI (the highest quality natural petfood)