Vyráběno v Kanadě od roku 1989

Since 1989

Najdete nás na sociálních sítích
  • S obilovinami
  • Bez obilovin
  • Konzervované
  • S obilovinami
  • Bez obilovin
  • Konzervované

Proč cvičit boxera

24. 11. 2017

Již dávní předkové německého boxera byli ceněni pro velmi dobré pracovní schopnosti a vlohy, i když brabanský a gdaňský býkohryz byli původně lovečtí psi používaní k lovu divokých prasat a jelenů. Tento způsob lovu byl pro psy velice nebezpečný a vyčerpávající. Vyžadoval od psů odvahu, agresivitu, sílu a obratnost. Dalším z předků dnešního boxera byl anglický buldok (ovšem ne v tak bizarní podobě, jak ho známe z dnešních výstav, i on prošel dlouhými léty vývoje a šlechtění až ke své současné podobě), který se vyznačoval odvahou a oddaností k majiteli i jeho rodině. Psi měli člověku pomáhat, proto je lidé v minulých dobách pářili především podle jejich schopností a požadavků k využití. Psi pomáhali pastevcům při lovu, chránili majetek svého pána i jeho rodinu.

Předkové boxera se nevyhnuli ani době, kdy byly velkou módou psí zápasy, boje s býky, medvědy a jinou divokou zvěří. Pro tyto boje se pochopitelně vybírali nebojácní, silní a obratní psi. Na konci osmnáctého století byly v Německu i v jiných zemích tyto zápasy zakázány. V té době se začali předkové dnešního boxera využívat také jako pomocníci řezníků a obchodníků s dobytkem, což bylo daleko civilizovanější a užitečnější. Po svých předcích zdědili přirozené schopnosti býka udržet, nebo ho zahnat do ohrady, i když to bylo mnohdy velmi nebezpečné.

Teprve v devatenáctém století si člověk začal u psů, kteří byli tehdy používáni k různým účelům, např. pracovním, všímat jejich vzhledu, srsti, tělesné stavby, tvaru hlavy atd. Existovalo již dostatek majitelů psů, kteří se snažili, podle možností a zkušeností, o vyšlechtění určitých plemen, pokud možno již jednotného typu. Určitě to byla chovatelská práce těžká a zdlouhavá, zvláště pro předchůdce dnešních chovatelů boxera, nicméně velice záslužná. Výběr chovných párů byl velice komplikovaný kvůli velké nevyrovnanosti jedinců v typu, i když byla snaha vybírat psy podobné. V začátcích cílené plemenitby nebylo výjimkou, že v normálně početném vrhu se běžně vyskytovala pouze dvě nebo tři štěňata, která vyhovovala představám a požadavkům chovatele. Ještě po více než sto letech se vyskytují čistokrevné vrhy, v nichž jsou mezi sourozenci dosti značné exteriérové rozdíly. To svědčí o náročnosti chovatelské práce německého boxera.

Boxer si od samého počátku čistokrevného chovu získával řadu příznivců nejen díky svému impozantnímu a nevšednímu zjevu, ale také díky své typické povaze. Odvaha, nebojácnost, ochota k práci, inteligence, hravost až do pokročilého věku a oddanost majiteli i jeho rodině byly vlastnosti, kterými převyšoval mnohá, tehdy již ustálená, plemena. Naši předchůdci se především na počátku dvacátého století snažili při šlechtění německého boxera neoddělovat exteriér od pracovních vloh, což se jim úspěšně dařilo. Na počátku 1. světové války byla vytipována pracovní plemena vhodná pro armádní výcvik. Boxer byl vybrán jako druhé nejpočetnější a nejvhodnější plemeno hned za německým ovčákem. "Boxerkářské" veřejnosti je notoricky známé jméno Philipa Stockmanna a jeho manželky Friederum, kteří vlastnili velice známou chovatelskou stanici vom Dom. Pan Stockmann byl během první světové války povolán do armády s pověřením cvičit psy pro speciální bojové využití. Právě boxeři se díky své vrozené odvaze a inteligenci nejvíce hodili pro zdravotní a kurýrní službu. Nebyli to ale lecjací boxeři. Podle tehdejších předpisů německého kynologického klubu museli šampióni nutně prokázat pracovní schopnosti podle zkušebního řádu pro služební psy, takže šampióni-boxeři byli vybíráni jako první. Podobná situace se opakovala po vypuknutí druhé světové války. Paní Friederum Miriam Stockmannová cvičila psy pro kurýrní službu, která vyžadovala psy zvláště inteligentní a nebojácné pro plnění úkolů ve složitých válečných podmínkách. Boxer se k těmto úkolům hodil nejlépe a projevil se jako zvláštní odborník a vysoce ceněný specialista.

Německý boxer za svoji relativně krátkou éru (cca 100 let) prokázal lidstvu svou cenu nejrůznějšími službami, když byl používán jako válečný, služební a v poslední době též záchranářský pes. Nezřídka je boxer také cvičen a používán k doprovázení nevidomých osob, vyhledávání výbušnin, drog či jiných nebezpečných látek. Dokáže též vyhledávat požární ohniska po likvidaci požáru a velice dobře se uplatňuje jako asistenční pes v nemocnicích a ústavech.

Tato rozmanitost v pracovním využití boxera svědčí o jeho přizpůsobivosti při zaměření na určitý specializovaný druh výchovy a následně výcviku. Každý, kdo si opatřil štěně boxera, by si měl uvědomit, že nemá doma jen psího manekýna, ale také geneticky pracovně založeného psa. Německý boxer velice rád pracuje. Zvláště při nenásilném metodickém výcviku hrou, nebo chuťově dráždivou metodou (na pamlsky) je schopen velice kvalitního výkonu podle různých zkušebních řádů a stupňů. Též příprava psa na výstavu a chovatelské akce, vyžaduje dost velký podíl výcvikové práce, tj. pes by si měl nechat od rozhodčího prohlédnout chrup, změřit se a zvážit, umět se předvádět bez použití pešků a hraček aj.

Aby nám naše plemeno dělalo radost na poli výcviku co nejdéle a abychom se mohli těšit z jeho vrozených pracovních vloh, nesmíme v chovu dopustit oddělování exteriéru od požadovaných povah typických pro boxery. V opačném případě se pracovní vlohy budou dědičně utlumovat a typická povaha boxera se může kvalitativně změnit. Některá plemena již zaznamenala v několika posledních desetiletích oslabení pracovních vloh. Ještě v sedmdesátých letech jsem se svým psem soutěžil na závodech s dogami, erdelteriéry, koliemi a jinými plemeny, která jsou již dnes na kynologických cvičištích spíše výjimkou. Proto je potřeba, a v zájmu nás chovatelů, s německým boxerem cvičit a pracovat, aby jeho pracovní vlohy a povahové vlastnosti, zděděné po předcích, vydržely v chovu co nejdéle.

Pro názornost minimum genetiky: dědičnost - schopnost organismů plodit sobě podobné potomstvo, genetická informace je uložena v chromozomech (molekula deoxyribonukleové kyseliny DNA), geny (vlohy) - pes dědí geny, které rozhodují o vývoji určitých znaků a vlastností jeho organismu, geny velkého účinku (majorgeny) rozhodují o barvě a délce srsti, postavení uší a konstituci psa, geny malého účinku (minorgeny) - tyto geny souvisí s vlastnostmi psa a především charakterizují jeho vlohy pro druh práce, na kterou bylo plemeno vyšlechtěno. Na tyto geny působí též prostředí, ve kterém pes žije, výživa, výchova, výcvik a vliv často opakovaných prožitků.

Je důležité rozvíjet ty pracovní vlohy, které jsou pro dané plemeno přirozené. V případě rozvíjení vloh, které danému plemeni nepřísluší, může nastat tzv. genový stres - vnitřní rozpor mezi působením nevhodného výcviku psa a jeho protichůdnými vrozenými vlohami.

Budou-li přirozené pracovní vlohy určitého plemene potlačovány po určitý počet generací, plemeno zdegeneruje. Proto musí být minorgeny oživovány tím, že budeme u psů jejich přirozené vlohy cílevědomě rozvíjet.

Tři příklady degenerace a ubývání přirozených pracovních vloh plemene v závislosti na čase a intenzitě rozvíjení, nebo udržování pracovních vloh daného plemene.



minimální degenerace u plemen jejichž, přirozené pracovní vlohy udržujeme co možná nejvíce



pomalá degenerace u plemen, jejichž přirozené pracovní vlohy udržujeme minimálně nebo částečně, tedy ne v potřebném rozsahu


rychlá degenerace u plemen, jejichž přirozené pracovní vlohy neudržujeme nebo nerozvíjíme vůbec.

Zpracoval výcvikář Boxerklubu ČR - Auterský Miroslav


Děkujeme autorovi za poskytnutí článku

 

Zpět na výpis